Spoluzakladatel Čs. společnosti pro věd. kinematografii a FAMU (obor historie filmové techniky), autor koncepce Československého kinematografického muzea. Stál za vznikem Kinematografického muzea a především při založení filmového archivu, předchůdce dnešního Národního filmového archivu. Byl průkopníkem české kinematografie. Ovšem nejenom jako kameraman a dokumentarista, ale též na poli filmové historiografie, muzejnictví a archivace.
Započal se studii na Vysokém učení technickém (titul inženýr) a roku 1917 se seznámil s mladým kameramanem Karlem Deglem, díky kterému se další rok dostal k filmu – stal se bezplatným elévem Lucernafilmu. Později procestoval Evropu, studoval na Mareyově institutu v Paříži a spolupracoval s různými světovými umělci. K filmové kameře ho opět přivedl Karel Degl. Oba na kameru zaznamenali konec první světové války a zároveň se Brichta jako samostatný kameraman ujal svého prvního snímku. Ve zvukovém období se uplatnil jen jako kameraman a režisér dokumentárních a kulturních filmů. Po druhé světové válce se zaměřil na pole pedagogické, vědecké, teoretické a organizační. Byl přednášejícím dějin filmové techniky na filmové fakultě AMU (od 1946, doc. 1956). Mimo jiné psal odborné knížky a přispíval do časopisů.
Odkazy
(3) - Monografie
openseadragon
Počet záznamů: 1
Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom
jak používáme cookies.
