| Osobní jméno | Hanka, Václav, 1791-1861 - jazykovědec, básník, knihovník, archivář, pedagog, překladatel, spisovatel, historik, archeolog a slavista
|
|---|
| Odkaz viz. | Hanka, Váceslav, 1791-1861
|
|---|
| Ganka, Vjačeslav, 1791-1861
|
|---|
| Biografie | Narozen 10. 6. 1791 v Hořiněvsi, zemřel 12. 1. 1861 v Praze. Spisovatel, básník, národní buditel, jazykovědec, slavista, literární historik, knihovník, archivář, kustod historických sbírek, publicista, překladatel, editor staročeských a staroslověnských památek, vysokoškolský pedagog. Také falzifikátor, "objevitel" Rukopisů.
|
|---|
| Zdroj inf. | PNP-LA ; Hanka, Václav: Slovanská mluvověda i dopisy z Rus, 1850 (autoritní forma) ; Svjatoje evangelije po Ostromirovou spiskou 6564 i 6565 lět. (izdanie Vjačeslava Ganky), 1853 (odkaz viz) ; Váceslava Hanky Počátky posvátného jazyka slovanského, 1876 (odkaz viz) ; www(Wikipedie, otevřená encyklopedie), cit. 16. 5. 2024 (biografické a profesní údaje)
|
|---|
| Uživatelské pole PNP | V Praze studoval přípravku filosofie, poté práva ve Vídni, studia ho nebavila, přerušil je a zabýval se žurnalistickou prací ve Vídeňských novinách. Po návratu z Vídně pokračoval ve studiích a věnoval se literatuře. Od roku 1819 pracoval ve Vlasteneckém muzeu (dnešní Národní muzeum). Nejdříve zastával úřednické místo, následně se stal kustodem numismatické sbírky, správcem jeho literárních sbírek (knihovna, archiv) a s výjimkou let 1826–1831 také sbírek historických. Od roku 1848 až do svého skonu přednášel na pražské univerzitě jako soukromý docent staroslověnštinu, později ruštinu, polštinu a češtinu (jazyk i literaturu). Ve své době patřil k předním představitelům české obrozenecké slavistiky, udržoval rozsáhlé korespondenční i osobní styky se slovanským zahraničím, zejména s carským Ruskem, přičemž byl kritizován za své nekritické rusofilství
|
|---|
| Odkazy | (88) - Monografie
|
|---|
| (1) - Staré tisky
|
|---|
| (1) - ***nezarazeno***
|
|---|
| (7) - PERIODIKA - Svázaný ročník periodika
|
|---|
