Počet záznamů: 1  

Henner, Kamil, 1895-1967

  1. SYS0110166
    LBL
      
    00614nz^^a2200193n^^4500
    003
      
    CZ^PrNK
    005
      
    20251015095415.5
    008
      
    980318|n|acnnnaabn^^^^^^^^^^^|^a|a^^^^^^
    040
      
    $a Jaroslav Kunc $b cze $c ABA001 $d ABE336 $e rda
    046
      
    $f 1895 $g 1967
    100
    1-
    $a Henner, Kamil, $d 1895-1967 $x lékař a vysokoškolský pedagog, zakladatel moderní neurologie v Československu
    368
      
    $s ... $d Prof.
    368
      
    $s ... $d Doc.
    368
      
    $s ... $d MUDr.
    370
      
    $a Praha (Česko) $b Praha (Česko) $c Česko $f Praha (Česko)
    372
      
    $a lékařství $a neurologie $a věda a výzkum $a vysoké školy $a odborná literatura
    374
      
    $a lékaři $a neurologové $a vědci $a pedagogové
    375
      
    $a muž
    377
      
    $a cze
    670
      
    $a PNP-LA
    670
      
    $a Klimková-Deutschová, Eliška: Časná diagnosa v průmyslové neurologii (předmluva Kamil Henner), 1965
    670
      
    $a www(Wikipedie, Otevřená encyklopedie), cit. 15.10. 2025 $b biografické a profesní údaje $u https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamil_Henner_(l%C3%A9ka%C5%99)
    678
    0-
    $a Narozen 30.3.1895 v Praze, zemřel 26.8.1967 tamtéž. Lékař a vysokoškolský pedagog, zakladatel moderní neurologie v Československu.
    UUU
      
    $a Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od počátku měl největší zájem o neurologii. Nastoupil na I. interní kliniku profesora Ladislava Syllaby, na níž vydržel až do roku 1931. Zde se začal zabývat neurologií. V roce 1937 převzal vedení kliniky. Po 2. světové válce, v roce 1945, jemu a jeho žákům byla svěřena velká část původní německé neurologicko-psychiatrické kliniky (jako česká neurologická klinika). V té době se ocitla československá neurologie na příkrém vzestupu. Všude po Československu vznikala po jejím vzoru v nemocnicích samostatná neurologická oddělení, na lékařských fakultách neurologické kliniky. V tomto oboru tak došlo ke značnému pokroku. Jeho dílo čítá na pět set originálních vědeckých prací, z toho řadu monografií. Jeho největší přínos je v oblasti epilepsií, kde značně přispěl i k léčbě a k vypracování životosprávy, dále i v oblasti roztroušené sklerózy mozkomíšní (dost časté onemocnění bílé hmoty mozkové) a v mnohých jiných. Ke konci života vydal také rozsáhlou učebnici neurologie.
    UUU
      
    $a NOVĚ - upraveno podle rda a doplněny další profesní údaje
Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.