Počet záznamů: 1  

Brichta, Jindřich, 1897-1957

  1. SYS0042277
    LBL
      
    00877ny--a2200241n--4500
    003
      
    CZ-PrPNP
    005
      
    20240408230038.7
    008
      
    980227|-|acnnnabbn-----------|-a|a------
    040
      
    $b cze $a Jaroslav Kunc $d ABE336 $e rda
    046
      
    $f 1897 $g 1957
    066
      
    $a 01 $c 02
    100
    1-
    $a Brichta, Jindřich, $d 1897-1957 $x filmový historik, kameraman a režisér, pedagog
    370
      
    $a Praha (Česko) $b Praha (Česko) $c Česko
    372
      
    $a film $a dějiny filmu $a dokumentaristika $a vysoké školy
    373
      
    $a Akademie múzických umění v Praze. Filmová a televizní fakulta $s 1946 $t 1956
    374
      
    $a filmoví historici $a kameramani $a dokumentaristé $a vysokoškolští učitelé
    375
      
    $a muž
    377
      
    $a cze
    670
      
    $a PNP-LA
    670
      
    $a www(ČSFD), cit. 10. 7. 2017 $b biografické údaje
    678
      
    $a Narozen 27.6. 1897 v Praze, zemřel 6.6. 1957 tamtéž. Filmový historik a kameraman, pedagog FAMU, práce o historii filmu.
    UUU
      
    $a Spoluzakladatel Čs. společnosti pro věd. kinematografii a FAMU (obor historie filmové techniky), autor koncepce Československého kinematografického muzea. Stál za vznikem Kinematografického muzea a především při založení filmového archivu, předchůdce dnešního Národního filmového archivu. Byl průkopníkem české kinematografie. Ovšem nejenom jako kameraman a dokumentarista, ale též na poli filmové historiografie, muzejnictví a archivace.
    UUU
      
    $a Započal se studii na Vysokém učení technickém (titul inženýr) a roku 1917 se seznámil s mladým kameramanem Karlem Deglem, díky kterému se další rok dostal k filmu – stal se bezplatným elévem Lucernafilmu. Později procestoval Evropu, studoval na Mareyově institutu v Paříži a spolupracoval s různými světovými umělci. K filmové kameře ho opět přivedl Karel Degl. Oba na kameru zaznamenali konec první světové války a zároveň se Brichta jako samostatný kameraman ujal svého prvního snímku. Ve zvukovém období se uplatnil jen jako kameraman a režisér dokumentárních a kulturních filmů. Po druhé světové válce se zaměřil na pole pedagogické, vědecké, teoretické a organizační. Byl přednášejícím dějin filmové techniky na filmové fakultě AMU (od 1946, doc. 1956). Mimo jiné psal odborné knížky a přispíval do časopisů.
Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.