Cytara Nowého Zákona Prawého Boha W Předrahých Krystowé Wjry Tagemstwjch, a w Swatých geho Ljbo-Spěwne Oslawugjcý

Jirásek 05056
Koniáš, Antonín, 1691-1760

Cytara Nowého Zákona Prawého Boha W Předrahých Krystowé Wjry Tagemstwjch, a w Swatých geho Ljbo-Spěwne Oslawugjcý : aneb Pjsně Celo-Ročnj S njmiž wěrná Dusse w každý čas Boha chwáliti, při Weyročnjch Slawnostech milostně Syna Božjho Wtělenj, a přediwné Swěta Wykaupenj sobě potěssytedlně připomjnati, we wssech potřebách a přjpadnostech zkormaucenau Mysl obweseliti může : k Duchownjmu Potěssenj Milým Wlastencům předstawené. -- Wytisstěné w Hradcy Králowe : v Jana Kljmenta Tybély, 1746. -- ([14], 36+), 37-290, (+291-292+), 293-300, (+301-302+), 303-354, (+355-366+), 367-578, (+579-580+), 581-638, (+639-658, [22]) s. - def. ; 8° ; 16,5 x 9,5 cm. -- Tištěno gotikou, arabská paginace, signatury, kustody, živá záhlaví. -- Iniciály, verzály, vlysy, linky, tiskařské ozdůbky. -- Sign. Jirásek 5056 (stará sign. B 967): defektní exemplář, rozsah C3-Qq7 (s. 37-638), chybí s. 1-36, 291-292, 301-302, 355-366, 579-580, 639-658. -- Obsahuje: Veselé vánoční hody (s. 38-39); Chtíc, aby spal (s. 40); O vykořenění kacířských kněh (s. 369-372); Píseň o věčnosti (s. 544-547); Píseň o smrti (s. 547-552); Píseň o soudném dni (s. 553-558); Píseň o mukách pekelných (s. 558-563). -- Citované v: Jungmann V., č. 123. -- Citované v: Backer-Sommervogel toto vydání neuvádí. -- Citované v: Knihopis, č. 4.290. -- Citované v: Jakubec 1., s. 901-903, 921-924 (ke Šteyerovi, Koniášovi, k písni "Zapalte kacířské bludy", zpěvníku "Citara Nového Zákona" a k Račínovi). -- Citované v: Písně o čtyřech posledních věcech člověka, ed. J. Vašica, il. J. Váchal, Praha 1944 (edice textů písní s ediční poznámkou). -- Citované v: Kočí, Josef: Čarodějnické procesy, Praha 1973, s. 65-68 (k Mannimu, Šteyerovi a "Věčnému pekelnému žaláři", ke Koniášovi a "Písni o mukách pekelných"). -- Citované v: Šindelář, Bedřich: Hon na čarodějnice, Praha 1986, s. 183-184 (k Mannimu, Šteyerovi a "Věčnému pekelnému žaláři", ke Koniášovi a "Písni o mukách pekelných"). -- Resumé: Kancionál Antonína Koniáše vyšel do roku 1800 v celkem sedmi známých vydáních (v roce 1727, 1738, 1746, 1750, 1752, 1762 a 1799, srov. Knihopis, č. 4.288-4.295), obsahuje většinou starší převzaté a upravené duchovní písně, některé však složil sám Koniáš, jako např. "Píseň o vykořenění kacířských kněh", která je zřejmě ovlivněna starší jezuitskou skladbou "Zapalte kacířské bludy" ("Zapalte kacířské bludy / zkazte pekelné obludy / spalte pohanskou nevěru / i každou babskou pověru. / Nechceš-li ty se škvařiti / bludné knihy hleď spáliti / dokavadž tobě čas slouží, bys nespad v pekelnou louži." ... "Hořiž, hořiž, Jene Huse / ať nehoří naše duše / hořiž, Martine Luthere / čert se o tvou duši pere." ... "Hořiž, hořiž, Jene Žižka / jak v smůle smažená šiška." ... "Vhoďte tam Jiříka Strejce, ať žere smradlavé vejce." ... etc.), Koniášova píseň je však mírnější svým výrazem. Proslulé "Čtyři písně o posledních věcech člověka" ("O věčnosti", "O smrti", "O soudném dni", "O mukách pekelných") vycházejí z německých a latinských skladeb vzešlých z jezuitského prostředí, představují však značně volnou adaptaci, která v našem prostředí vznikla ve druhé polovině 17. století a jejíž autor není znám. Nejstarší záznam těchto písní se objevuje v "Kancionálu českém" (1697 a 1712) Matěje Václava Šteyera, dále v "Slavíčku rajském" (1719) Jana Josefa Božana, a do všech vydání "Citary Nového zákona" je zahrnul i Antonín Koniáš. Ten však není jejich autorem, jak se v literatuře někdy uvádí, a tradované tvrzení o vlivu Manniho díla, známého ve Šteyerově českém překladu jako "Věčný pekelný žalář" (1676), na tyto čtyři písně je omylem. Podobnost představ o pekle, smrti a soudném dni, již všechny tyto památky vykazují, byla evidentně typická pro jezuitské prostředí vůbec, ale působila i mimo něj - kázání v podobném duchu, jako "Věčný pekelný žalář", psal kupř. i theatin Karel Račín ("Operae ecclesiasticae, Robota církevní", 1706) a další autoři. Ukázku z "Písně o mukách pekelných" cituje Alois Jirásek v "Temnu" (Praha, Odeon 1967, 5. vydání, s. 158-159), zkresleně však uvádí, že jejím autorem je sám Koniáš, který měl jako předlohu Manniho "Věčný pekelný žalář" a Manni prý se inspiroval Dantovou "Božskou komedií". Toto tvrzení bohužel převzaly i některé odborné práce (Kočí, Šindelář), a to i po rozboru okolností vzniku těchto písní (naznačen výše), který již dříve podal Vašica. Jirásek v "Temnu" (vydání jako výše, s. 149-150, 201-202) uvádí i malé části písně "Zapalte kacířské bludy". -- Další variantní název: Citara Nového Zákona pravého Boha v předrahých Kristové víry tajemstvích a v svatých jeho libozpěvně oslavující. -- Další variantní název: aneb Písně celoroční s nimiž věrné duše v každý čas Boha chváliti, při vejročních slavnostech milostně Syna Božího vtělení, a předivné světa vykoupení sobě potěšitedlně připomínati, ve všech potřebách a případnostech zkormoucenou mysl obveseliti může. -- Další variantní název: k duchovnímu potěšení milým vlastencům představené.
Tybely, Jan Kliment, 1711-1775. Švengsbír, Jiří Antonín, 1921-1983

zpěvník * katolicismus * katolická literatura * katolická liturgie * protireformace * jezuité * Koniáš A. * Čechy * stol. 18
27-789.5. (437.31)
Kožená vazba na dřevě

Sign. Jirásek 5056 (stará sign. B 967): opotřebovaný výtisk v hnědé kožené vazbě na dřevě, hřbet šit na tři vazy, trnové spony kožené s kováním, horní utržena, spodní poškozena
Sign. Jirásek 5056 (stará sign. B 967): na předním přídeští a 1. s. přední předsádky nalepené lístky se starými katalogizátorskými poznámkami, na zadním přídeští exlibris "Muzeum Aloise Jiráska na Bílé Hoře" od J.A. Švengsbíra