| Osobní jméno | Váchal, Josef, 1884-1969 - malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář, spisovatel a básník
|
|---|
| Odkaz viz. | Pseudonym: Bambas, III., 1884-1969
|
|---|
| Pseudonym: Bambas, V., III., 1884-1969
|
|---|
| Biografie | Narozen 23. 9. 1884 v Milavči u Domažlic, zemřel 10. 5. 1969 ve Studeňanech u Jičína. Grafik, malíř, ilustrátor, dřevorytec, sochař, řezbář, též spisovatel a básník. V letech 1929-1931 si vytvořil alter ego (V.) Bambas III., pod jehož jménem publikoval několik děl.
|
|---|
| Zdroj inf. | PNP-LA ; Biografický archiv (biografická poznámka-doplnění) ; www(Wikipedie, Otevřená encyklopedie), cit. 12. 2. 2025 (biografické a profesní údaje) ; Josef Váchal: napsal, vyryl, vytiskl a svázal / Marie Rakušanová. [Řevnice], 2014 (odkazy viz, biografické údaje) ; Ďáblova odstředivka, aneb, Uvedení v mysteria kněhoznaček / volně zdělal Bambas III. Praha, 2013 (odkaz viz)
|
|---|
| Uživatelské pole PNP | Narodil se jako nemanželské dítě. Vyrůstal u prarodičů v Písku. V roce 1898 se odstěhoval do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi. Navštěvoval také „průmyslovou školu pokračovací". V roce 1902 se vyučil knihvazačem. Pracoval jako knihařský dělník, vázal knihy, maloval. Ve svém uměleckém vývoji byl v podstatě samoukem (krátce - krajinářská škola Aloise Kalvody, malířská škola Rudolfa Béma - figurální umění, ateliér Antonína Herverta - lepty). Od roku 1906, kdy si s přáteli najal první ateliér, se snažil živit jako umělec. V roce 1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Na počátku 20. století byl v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko-italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby. Po smrti manželky se jeho družkou stala výtvarnice Anna Macková a s ní žil až do konce života. Od roku 1934 stále častěji pobýval na jejím statku ve Studeňanech a v roce 1939 se tam natrvalo odstěhoval. V první polovině 30. let se angažoval v ateistickém sdružení Volná myšlenka, ale po několika letech se s tímto směrem rozešel a znovu se přiblížil k teosofické a křesťanské spiritualitě. Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Teprve v 60. letech 20. století začal narůstat zájem o jeho dílo, byly mu pořádány výstavy. Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od něj.
|
|---|
| Pro Váchalovo dílo je typické, že jeho knihy jsou autorské (je autorem textu, ilustrací, sám je tiskl a vázal). Po roce 1926 si do olova vyryl devět abeced gotizujícího písma, kterými tiskl své bibliofilie. Pro výjimečnost a exkluzivitu těchto písem zůstávají Váchalovy návrhy spíše fascinujícím dokumentem doby a tvůrce. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření.
|
|---|
| Odkazy | (540) - Monografie
|
|---|
| (13) - Staré tisky
|
|---|
| (1) - PERIODIKA - Přijatá čísla
|
|---|
| (2) - ***nezarazeno***
|
|---|
| (14) - PERIODIKA - Svázaný ročník periodika
|
|---|
| (1000+) - Sbírkové předměty
|
|---|
