Number of the records: 1
Hodrová, Daniela, 1946-2024
SYS 0001411 LBL -----cz--a22-----n--4500 003 CZ-PrNK 005 20241231192642.7 008 000622|n|aznnnaabn-----------n-a|a------ 024 7-
$a 0000000109394163 $2 isni 024 7-
$a Q3014906 $2 wikidata 040 $a Jaroslav Kunc $b cze $c ABA001 $d BOA001 $d ABA001 $d ABE336 $d ABA001 $e rda 046 $f 1946 $g 2024 100 1-
$a Hodrová, Daniela, $d 1946-2024 $x spisovatelka, literární teoretička a kritička, literární vědkyně, překladatelka 368 $d PhDr. $s 1977 368 $d DrSc. $s 1992 370 $a Praha, Česko $c Česko $f Praha, Česko 372 $a literatura $a literární teorie $a překladatelství 374 $a spisovatelky $a literární teoretičky $a překladatelky 375 $a žena 377 $a cze 400 1-
$a Chodrova, Daniela, $d 1946-2024 $2 czebul $0 o 670 $a PNP-LA 670 $a Chodrova, Daniela. Teta. [Bulharsko]: Stigmati, 2002 $b odkaz viz 670 $a Hodrová, Daniela: Co se vyjevuje: eseje o Adrieně Šimotové. Vydání první. Praha: Malvern, 2015 $b autoritní forma 670 $a www(Wikipedie, otevřená encyklopedie), cit. 1. 9. 2024 $b data, biografické údaje $u https://cs.wikipedia.org/wiki/Daniela_Hodrová 678 0-
$a Narozena 5. 7. 1946 v Praze, zemřela 31. 8. 2024. Spisovatelka a literární teoretička, práce a překlady z oboru. UUU $a Vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Byla dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra (1875–1938), divadelní a filmové herečky Marie Hodrové roz. Bonaventurové (1880–1952). Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd. V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu (jako teprve druhá žena v historii), rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky. V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty. Časopis A2 zařadil v roce 2020 její knihy Vyvolávání a Chvála schoulení do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce. Spolu s Milanem Kunderou a Václavem Jamkem byla jedinou, kdo má v tomto seznamu dvě knihy. Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota. Dílo Do české literatury vstoupila v roce 1964. Její beletristická i literárněvědná díla byla přeložena do více než deseti jazyků. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv.
Number of the records: 1